Jdi na obsah Jdi na menu
 


Královské spiknutí

 Příběh jedné z nejoblsickert1884.jpgíbenějších teorií o identitě Jacka Rozparovače se začal psát v roce 1973, kdy se televize BBC rozhodla natočit pořad o whitechapelských vraždách, ve snaze jednou provždy tuto záhadu vyřešit za pomocí faktů, ovšem prostřednictvím fiktivních detektivů. Tvůrci pořadu začali pátrat po důkazech a dokonce získali i informátora přímo ze Scotland Yardu. Ten jim doporučil, ať vyhledají muže jménem Sickert. Televizním badatelům se Sickerta podařilo kontaktovat a odměnou jim byl přímo fantastický příběh. Oním mužem byl Joseph Sickert, syn slavného malíře Waltera Sickerta (první foto), který v době vražd žil v East Endu a údajně znal pravdu o identitě tajemného vraha.

Princ Albert Viktor pod Sickertovým dohledem a používaje falešnou identitu prostého občana, přebýval v chudinské části Londýna, kde se v trafice na Cleveland Street seznámil s dívkou jménem Annie Elizabeth Crooková. Princ zanedlouho přivede dívku do jiného stavu. Eddy (princova přezdívka mezi přáteli) a Annie se dokonce vezmou a zanedlouho se páru narodí dcera Alice Margaret. Dvojice by možná žila šťastně až do smrti, kdyby se o celém skandálu nedozvěděla samotná královna Viktorie. Vrcholem všeho nebylo ani tak to, že Annie byla chudá, ale fakt, že to byla katolička. Královna proto celou záležitostí pověřila Lorda Salisburyho (ministerského předsedu), který přikázal udělat razii v bytě na Cleveland Street, po které byli Eddy a Annie odvezeni pryč. Jejich dceři se podařilo nějakým způsobem uniknout. Salisbury se poté obrátil na královského lékaře Sira Williama Gulla (fotka 2 a 5), který dostal v nemocnici na „starost“ nebohou Annie. Gull na ni prováděla různé experimenty, jejichž zásluhou Annie ztratila paměť, trpěla epileptickými záchvaty a postupně zešílela.
Celý příběh by tím mohl skončit, kdyby nebylo Mary Jane Kellyové. Sickert objevil Mary Jane ve Whitechapelu a přivedl ji do trafiky, aby pomáhala Annie. Mary se brzo stala chůvou malé Alice a pravděpodobně to byla právě ona, kdo ji zachránil při razii v Cleveland Street. Mary Jane nakonec dítě předá řádovým sestrám a sama se uchyluje do East Endu, kde se začne živit jako prostitutka. Bohužel ovšem nedokáže držet jazyk za zuby a neuvěřitelný příběh začne rozkřikovat do širého okolí. Několik jejích kamarádek ji nakonec přemluví, aby začaly vydírat vládu a získaly tím nějaké peníze. Tyto kamarádky se jmenují Mary Ann Nicholsová, Annie Chapmanová a Elizabeth Strideová.
Když se o tomto pokusu o vydírání dozví Salisbury, opět povolá Gulla. Gullovou pravou rukou je tentokrát John Netley (fotka č. 3), kočí, který převážel i prince během jeho výletů do East Endu. Gull přijde s děsivým plánem jak ochránit monarchii a dát těm drzým ženštinám pořádnou lekci. Společně s Netleyem vytvoří Jacka Rozparovače jako symbol svobodných zednářů. Ku pomoci jim je i Sir Robert Anderson (foto č. 4), který je kryje a vždy bezpečně zajistí, aby policejní hlídky byly na tom „správném“ místě.
Podle této teorie byla vraždgull.jpga Catherine Eddowesové omyl. Cate si ortel smrti podepsala tím, že se velice často představovala jako Mary Kellyová, Gull si ji proto spletl s pravou Mary Jane Kellyovou. Když na svůj omyl přišel, „postaral“ se i o ni.
Když bylo po všem, všichni zainteresovaní si uvědomili, že je potřeba nějakého obětního beránka, pro případ, že by někdo začal čmuchat. Oním beránkem se stal nebohý advokát John Montague Druitt, který spáchal sebevraždu, za menší „pomoci“ spiklenců. Dcera prince a Annie vyrostla v péči řádových sester a podivným řízením osudu se nakonec provdala za Waltera Sickerta. Gull zemřel krátce po skončení vražd, ale tato teorie naznačuje, že dožil v některém blázinci. Duševně nemocná Annie Crooková zemřela v chudobinci v roce 1920. Netley se pokusil svou drožkou zajet Alice Margaret, ale neuspěl. Rozlícený dav ho pak začal pronásledovat a pravděpodobně ho utopil v Temži. Walter Sickert celý život cítil strašlivou vinu a trápily ho výčitky svědomí. Koneckonců to byl on, kdo seznámil Eddyho s Annie. Protože o celé záležitosti musel mlčet, tak alespoň schoval vodítka do některých ze svých obrazů.
Pracovníkům televize takový příběh doslova vyrazil dech. Dali se do pátrání, a když zjistili, že v Cleveland Street opravdu žila žena jménem Annie Crooková, která později porodila nemanželské dítě, rozhodli se, že tuto teorii představí veřejnosti v připravovaném pořadu. Veřejnost byla v šoku, a když se v posledním díle objevil i Joseph Sickert a celý příběh potvrdil, většina diváků věřila, že záhada Jacka Rozparovače byla konečně vyřešena.
Pak do hry vstupuje Stephen Knight. Nejprve kontaktuje Josepha Sickerta a domluví si s ním interwiev pro místní noviny. Sickert Knightovi opět odvypráví fascinující příběh, který mu vyprávěl jeho otec. Ten tak vysvětloval, proč je Josephova matka tak smutná a proč jsou Joseph i jeho matka částečně neslyšící (dědičnou hluchotou trpěl i princ Albert). Když si vše Knight srovná, rozhodne se, že místo interwiev do novin o celé teorii napíše knihu. To se sice Josephu Sickertovi nelíbí, ale Knight knihu nakonec vydává v roce 1978 pod názvem Jack Rozparovač: Konečné řešení.
V podstatě jde o stejný příběh, který se již dříve objevil v televizi, ovšem jedna zásadní změna se tu přece jen najde. Oním třetím mužem zapojeným do konspirace tentokrnetley.jpgát není Anderson, ale malíř Walter Sickert! Knight objevuje i rodný list malé Alice Margaret, ve kterém zjišťuje, že její matkou byla opravdu Annie Elizabeth Crooková, která žila v Cleveland Street. To, že je zde uvedena jako pomocnice v cukrovaru a ne jako prodavačka v trafice, už ovšem Knighta nezajímá. Kolonka otce v rodném listě Alice Margaret je prázdná.
V knize také dojde na vyprávění jistého muže, který si pamatuje, jak jeho babička byla pěstounkou tajného dítěte jakéhosi vévody (princ Albert byl vévoda z Clarence a Avondale). Pro toto tvrzení ovšem neexistuje jediný důkaz a patrně jde jen o pouhou povídačku. Knight se tedy dopátral potvrzení existence Alice Margaret, ale pak ji spojí s příběhem, který s ní nemá nic společného. Toto je typické pro celou Knightovu knihu. Knight totiž vychází z předpokladu, že jestliže X je pravda, musí být tedy pravda i Y. To je podivuhodná logika od muže, který se snaží přesvědčit svět o pravdivosti své teorie.
Hodně práce dalo Knightovi i spojení Eddyho s Cleveland Street. Na konci 19. století byla tato ulice Mekkou umělců a Knight proto předpokládá, že zde musel mít ateliér i Sickert. O tom ovšem opět neexistují žádné důkazy. Knight to vysvětluje tím, že Sickert nechtěl být s touto ulicí spojován. Knight také upozorňuje, že princ Albert byl zapleten i do skandálu v Cleveland Street v roce 1889, kdy byla podniknuta razie do homosexuálního nevěstince. Eddy byl prý jeho častým návštěvníkem a po vypuknutí aféry bylo celé jeho spojení s tímto místem přísně utajeno. Knight ovšem tvrdí, že to nebylo proto, aby byla skryta princova bisexualita, ale proto, aby princ nebyl spojován s touto ulicí. To je znovu poněkud podivná úvaha. Ve viktoriánské Anglii platily tvrdé zákony zaměřené proti jakémukoliv projevu homosexuality a nedá se proto věřit tomu, že by pro monarchii bylo zrovna nejlepší, kdyby se veřejnost dozvěděla o tom, že následník trůnu navštěvuje homosexuální nevěstinec. Rozhodně to pro Anglii představovalo větší ohrožení, než spojení prince s tímto místem. Navíc celá konspirace okolo vražd byla přece zamaskována, takže by se této souvislosti stěží někdo dovtípil.
Knight dokonce tvrdí, že Aleister Crowley (britský okultista) v jedné ze svých knih píše, že vlastní dopisy od prince, které jsou adresovány jakémusi chlapci jménem Morgan, který bydlel v Cleveland Street. I když ani o těchto dopisech neexistuje jediný důkaz, Knight si tohoto chlapce okamžitě spojí s jistou paní Morganovou, která měla obchod v Cleveland Street 22, kde měla pracovat Annie Crooková. Knight tedy opět spojuje dvě nesouvisející věci dohromady a předpokládá, že když Eddy psal dopisy onomu chlapci, tak musel také často navštěvovat i obchod paní Morganové. I když připustíme, že je to možné, jde jen stěží uvěřit tomu, že princ pak sváděl jako Morgana, tak i Annie.
Stejně tak neexistuje jediný důkaz, který by spojoval Andersona nebo Sira Charlese Warrena se zednáři. Knight zkrátka předpokládá, že muselo dojít ke konspiraci, čímž vysvětluje některé chybějící důkazy ve vyšetřování nebo občasné podivné chování lidí na nejvyšších místech. Jako iniciátoři celého spiknutí jsou určeni Svobodní zednáři. Nutno podotknout, že lépe si Knight vybrat nemohl. Zednáři jsou tajemný „elitářský“ spolek, který nedovoluje komukoliv nahlédnout do jejich archivů, odmítají poskytovat jakékoliv informace a vůbec jsou zahaleni rouškou tajemství. To vše jen Knighta utvrzuje, že prostě musejí být zapojeni do této konspirace. Knight všechny hlavní postavy ukazuje jako zednáře jen proto, že se domnívá, že pokud se dostali na politickém a společenském žebříčku tak vysoko, tak zkrátka museli být zednáři. Jenže, jak jinak, důkazy opět chybějí.
Toto je opět typické pro Knightovu teorii. Ten nedostatek důkazů vysvětluje tím, že byly prostě a jednoduše zničeny. Neexistuje oddací list Eddyho a Annie? Konspirace! Žádný důkaz o tom, že Gull, Salisbury a Anderson byli zednáři? Konspirace! Nedostatanderson.jpgek důkazů ve vyšetřování vražd? Konspirace! Je to sice šikovná berlička, ale od čtenáře knihy si žádá nutnou dávku důvěry v autora.
Knight také čtenáři předkládá, že Rozparovačovy vraždy jsou rituálním zopakováním vraždy zednáře Hirema Abiffa, kterého v Šalamounově chrámu zabili zrádci Jubela, Jubelo a Jubelum. Dále také upozorňuje na místo, kde bylo nalezeno tělo Catherine Eddowesové – Mitre Square. Jednak má být Mitre Square styčným bodem několika zednářských lóží a jednak Knight upozorňuje na to, že jak mitra (anglicky mitre), tak i čtverec (square) jsou zednářské symboly. Je trošku s podivem, že na jedné straně se Knight ohání tím, že je o zednářích známo tak málo, na straně druhé ovšem sám přichází s takovými odhaleními o symbolice Svobodných zednářů. Podle Knighta měli zednáři zavraždit i Netleyho, který není v jeho knize utopen, ale přejet jeho vlastní drožkou v Clarence Gate, což má být narážka na prince Alberta Viktora, vévodu z Clarence a Avondale.
Sickert se vražedného spiknutí účastní z donucení, protože toho ví příliš mnoho, aby mohl zůstat stranou. A tak musí spolupracovat s Gullem a Netleyem. Knight také tvrdí, že muž, kterého vidělo několik svědků v Rozparovačově případu, byl právě Sickert. Balíček, s kterým byl onen muž několikrát viděn, měl být portrét Mary Jane Kellyové, který spiklencům sloužil k tomu, aby mohli Mary Jane vystopovat. Tady si ovšem Knight protiřečí. Nejprve tvrdí, že Sickert Mary Jane dobře znal a pak k jejímu vystopování potřebuje portrét? K jejímu popisu by navíc plně dostačovalo jen pouhé naznačení, že to byla atraktivní žena, takových se ve Whitechapelu opravdu mnoho nevyskytovalo. Proč by tedy Sickert sebou tahal tak zbytečnou věc?
S dalšími důkazy proti této teorii pak přichází Donald Rumbelow (jeden z největších odborníků na Rozparovače). Ten sice potvrzuje, že nebohá Alice Crooková opravdu před svou smrtí vystřídala několik chudobinců, ale zároveň zjišťuje, že její dcera Alice Margaret byla většinu toho času s ní. Také v oddacím listu Alice Margaret z roku 1918 je jako její otec uveden William Crook, který byl ve skutečnosti její dědeček! Je tedy dost dobře možné, že Alice nebyla dcerou následníka trůnu, ale výsledkem incestu. Navíc Rumbelow zjistí, že Sarah Crooková, babička Alice a matka Annie, také trpěla epileptickými záchvaty a byla neslyšící. Takže malá Alice mohla svou částečnou hluchotu zdědit po své babičce.
Asi nejpádnějším důkazem, s kterým se Rumbelow vytasí je fakt, že místo, na které Knight ve své knize situuje Cleveland Street, v době vražd neexistovalo, protože bylo právě ve výstavbě, tudíž se tady jen ztěžka mohl odehrát onen dramatický únos prince a Annie.
Knight ve své knize přikládá velkou váhu tajemnému červenému šátku, který prý Sickert používal při malování a který mu sloužil jako stimul jeho paměti. Knight se odvolává na svědectví George Hutchinsona, který v noci, kdy byla zavražděna Mary Jane Kellyová, viděl Mary Jane ve společnosti muže, který ji dával jakýsi červený šátek. Rumbelow ovšem zjistil, že první zmínka o tomto podivném Sickertově zvyku se datuje do roku 1917.
Dalším důkazem svědčícím o tom, že Sickert byl do celé konspirace zapleten, je podle Knighta fakt, že Lord Salisbury jednou přišel do Sickertova ateliéru a koupil si od něj obraz za 500 liber, i když jeho cena byla jen 300 liber a navíc, Salisbury tento obraz nikdy neviděl. Knight tím naznačuje, že Salisbury ve skutečnosti Sickertovi zaplatil za mlčení. Rumbelow ovšem odhalil, že onen obraz ve skutečnosti maloval malíř jménem Vallon. A důvod, proč za něj Salisbury zaplatit tak vysokou částku je ten, že jde o portrét Salisburyho rodiny.
I Joseph Sickert nakonec přiznává, že si celý příběh vymyslel. Na to Knight reaguje tím, že to Joseph udělal proto, že jeho otec byl v knize jmenován jako jeden z konspirátorů. A ještě je tu tvrzení jakéhosi doktora Howarda, které bylo otištěno v jedněch chicagských novinách. V něm tento muž tvrdí, že vraždy Jacka Rozparovače spáchal duševně chorý člověk, který byl nakonec umístěn v blázinci a aby se vše důkladně utajilo, byla inscenována jeho smrt a byl mu dokonce vystrojen i falešný pohřeb. Knight po tomto příběhu ihned skočí a tvrdí, že oním mužem byl doktor Gull. Jenže onen doktor Howard své tvrzení velice rychle odvolá s tím, že má problémy s alkoholem a i při vymýšlení tohoto příběhu byl opilý. Knight to vysvětluje tak, že Howard zkrátka dostal strach ze zednářské pomsty a raději vše popřel. sir_william_gull.jpg
Někteří badatelé také zpochybňují fakt, že by vrahem byl doktor Gull, protože je prokázáno, že několik let před vraždami prodělal mrtvici. Knight ovšem přichází s tvrzením, že ani větší mrtvice se nemusí na člověku nijak výrazně podepsat a že Gull prodělal jen jednu menší mrtvici. Knight ve své knize také vypráví příběh jasnovidce jménem Robert Lees, který po jedné ze svých vizí dovede detektivy přímo před Gullův dům. Tam Lees zkoprněným detektivům oznámí, že v tomto domě bydlí Jack Rozparovač. Gull se pak dokonce detektivům přizná, že trpí výpadky paměti a že se několikrát ráno vzbudil s krvavými skvrnami na jeho košili. Knight tím jednoznačně naznačuje, že Gull měl rozpolcenou osobnost. Těžko si ovšem představit člověka trpícího schizofrenií jako někoho, kdo bude pod záštitou Svobodných zednářů hájit zájmy monarchie a bude se podílet na tak složitém plánu.
Přesto, že Knightova teorie má opravdu vážné trhliny, patří k nejpopulárnějším v Rozparovačově případu. Stále se objevují nové knihy, které z ní čerpají, bylo podle ní natočeno i několik filmů. Vysvětlení je jednoduché. Jakákoliv konspirační teorie je dnes velice populární a navíc Knight přišel s příběhem, který je přitažlivější než vyprávění o osamělém šílenci, který vraždí „obyčejné“ prostitutky. Dalo by se říct, že jde o perfektní hollywoodský příběh! A tak by se k němu mělo i přistupovat, protože jako fiktivní detektivka je Knightova kniha skvělá. Jako pokus o definitivní odhalení identity Jacka Rozparovače ovšem selhává.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA