Jdi na obsah Jdi na menu
 


Alois Szemeredy

Alois Szemeredy se narodil 7. července 1840 v Pešti (součást dnešní Budapešti) v tehdejším Rakousko - Uhersku. Velice brzo narukoval do armády. Sloužil v Anconě v Itálii. Byl hodnocen jako velice disciplinovaný voják, vysloužil si i povýšení na kaprála. 29. června 1863 ovšem z armády dezertoval. V říjnu 1865 se Szemeredy objevuje na argentinském velvyslanectví v Janově a vstupuje jako dobrovolník do argentinské armády, ve které slouží během tzv. Paraguayské války. Jenže už v květnu 1866 je uznán duševně chorým a umístěn v blázinci v Hospicio de las Mercedes. Odtud 17. září uteče.

Následující rok se objevuje v Buenos Aires, kde pracuje v holičství. Ale jen do té doby, než svého zaměstnavatele okrade o vybavení krámu a peníze. Na ulici pak ještě ukradne koně a směřuje do Mercedes, odkud svému zaměstnavateli napíše omluvný dopis. Poté se rozhodne, že se vrátí zpátky do Evropy. Touha po bezpracném obohacení je ovšem silnější, protože těsně před vyplutím jeho lodi, ukradne šperky kapitánovy manželky a opět mizí. Pak ho na chvíli štěstí opouští, když ho pozná muž, kterému v Buenos Aires ukradl koně. Szemeredy si následně odsedí 6 měsíců ve vězení. Po propuštění se opět živí jako holič, stejnou práci si najde i v Saladillu. Tady se zdrží jen do té doby, než stačí vykrást místní klenotnictví.
V 70. letech 19. století se Szemeredy usazuje v Mercedes Villa, kde opět pracuje jako holič. Je svého druhu jediný v celém okolí, takže obchody jdou jedna báseň. To by ovšem Szemeredy nesměl potkat místního fotografa. Ten je tak neopatrný, že se Szemeredymu svěří, že se chystá oženit. Na svatbu si našetřil celých 1 000 peso, které má ukryté ve svém kufru. Szemeredy využije první příležitosti a svého nového „přítele“ o jeho úspory připraví. Hned poté, co fotograf zjistí, že byl okraden, místní policie vytvoří pátrací skupinu, které netrvá nijak dlouho a nachází odcizený kufr u Szemeredyho v domě. Szemeredy, který se s drzostí sobě vlastní připojil k pátrací skupině, je okamžitě zatčen a kvapem poslán do hlavního města provincie, do San Louis. 19. dubna 1871 je ovšem Szemeredy propuštěn pro nedostatek důkazů.
V San Louis se Szemeredy dlouho nezdrží a přesunuje se do sousední provincie Mendoza. Na začátku roku 1873 je Szemeredy ve Victorii, kde se znovu zařizuje jako holič. V srpnu je ale obviněn za pokus o vraždu Itala Guida Benonatiho. Opět je zbaven všech obvinění a přidává se k armádě generála Ricarda Lópeze Jordána. 8. prosince je ale zajat v bitvě u Tality. Když je na lodi Pampa převážen do armádního vězení, podaří se mu uniknout skokem přes palubu do řeky River Plate. Po svém útěku procestuje Uruguay, vrátí se do Mercedes a pokračuje do Salta, kde se mu podaří ukrást několik šperků i menší hotovost.
Krátce se vrátí do Buenos Aires a pak pokračuje do Rio de Janeira. V Bahii (severně od Ria) navštíví rakousko-uherské velvyslanectví, kde o sobě tvrdí, že je bohatý majitel pozemků v Entre Rios, ale byl oloupen dvěma muži a jednou ženou. Ačkoli má zraněnou levou ruku, lékař Szemeredyho podezírá, že si zranění způsobil sám, aby vzbuzoval větší lítost a dostal odškodnění za údajně zcizené cennosti a peníze. V srpnu ale někdo jménem Alejo Szemeredy unese dívku v Colonia de San Francisco a prodá ji jako prostitutku v Riu. Úřady, snad aby se zbavily zločince, povolují Szemeredymu přesun do Buenos Aires, kde tvrdí, že má pozemky. Na německém parníku Montevideo je však vysazen na břehu, protože je podezřelý z krádeže hodinek a šperků. Szemeredy má ještě tu drzost napsat pod jménem Carlos Pinto rozhořčený dopis na brazilskou ambasádu, ve kterém si stěžuje na nevhodné zacházení posádky s pasažérem jménem Szemeredy.
V lednu 1875 se Szemeredy nakrátko usazuje v Junínu, kde se živí jako lékař. Na ordinaci má napsáno: doktor Elois Szemeredy. Je také znám pod jmény Luis, Enrique a Alejo Szemeredy, Julio Somegyi, Carlos Pinto nebo Carlos Temperley. Jako vždy, ani v Junínu se Szemeredy dlouho nezdrží. Urychleně si balí kufry v momentě, kdy jinému doktorovi ukradne chirurgickou soupravu a v Bragadu odpomůže jednomu obchodníkovi od jeho peněz. Jeho cesta poté směřuje přes Rojas, Pergamino, San Nicolás a Rosario.
V květnu 1875 je zpět v Evropě, konkrétně v Miláně. Už v červenci se nechá naverbovat do rakousko-uherské armády, ze které ovšem (tak jako před 12 lety) dezertuje a opět prchá do Jižní Ameriky. Tady operuje jižně od Buenos Aires, kde se podílí na menší zpronevěře. Poté se přesunuje do Uruguaye, kde se v Montevideu při partičce karet setkává s pasákem Baptiste Castagnetem. Pak už se Szemeredy vrací do Buenos Aires, kde se ubytuje v hotelu de Provence. 18. července 1876 hotel opouští s tím, že mu byly na pokoji ukradeny nějaké cennosti (to byl koneckonců Szemeredyho oblíbený trik. Vyhnul se tak placení hotelové útraty). 22. července se ubytuje v hotelu Rome. Znovu se setkává s Castagnetem, který mu z „přátelství“ nabízí služby jedné z jeho „oveček“, jisté Caroline Metzové, devatenáctileté dívky původem z Francie.
26. července 1876 asi ve 22:30 vyběhne na Corrientes Street na ulici žena a volá zoufale o pomoc. Za chvíli se k ní dostaví několik policistů, kterým vyděšená žena řekne, ať jdou do čísla 36. Zde pak policisté nalézají mrtvou Caroline Metzovou, ležící na posteli s podříznutým hrdlem od ucha k uchu. Vedle postele stojí Castagnet, který je okamžitě zatčen. Na policii posléze tvrdí toto: Přišel k nim muž, kterého oba znali a vstoupil do Carolinina pokoje. Za chvíli Castagnet uslyšel ženské volání o pomoc, takže se vřítil do pokoje, kde našel podříznutou Caroline. Muž jakoby se vypařil. Na Carolinině posteli byla nalezena asi 10 cm dlouhá dýka, která vypadala jako nová.
Na židli byl odložený šedý kabát, v jehož kapsách byly nalezeny dvě fotografie, pochva na dýku, zakrvácený bílý kapesník s vyšitým monogramem AS a zřejmě hotelový klíček. Na jedné z fotografií byla Caroline, na druhé byl onen návštěvník. Dále zde byla nalezena rovněž šedá vesta, hodinky s patrně zlatým řetízkem, dva prsteny (jeden s bílým kamenem, druhý se zeleným), deštník s ocelovou rukojetí a klobouk.
Castagnet je propuštěn a z vraždy je podezřelý jakýsi Alejo Szemeredy. Castagnet ho popisuje jako asi pětatřicátníka, Maďara nebo Rakušana, vysokého, korpulentního, s olivovou barvou kůže. Má rovné černé vlasy, nosí hustý knír a kozí bradku, mluví dobře španělsky a tvrdí o sobě, že je doktor. Policistům toto jméno není vůbec neznámé, protože před jedenácti dny byl muž tohoto jména na místní policejní stanici ohlásit ztrátu cenností v hotelovém pokoji v de Provence. Měly to být právě ty cennosti, které byly nalezeny v Carolinině pokoji, tedy dva prsteny a hodinky na zlatém řetízku.
Mezitím Szemeredy přijíždí k hotelu Rome a říká správci, že mu právě ukradli šaty a klobouk. Bohužel měl v šatech klíček od pokoje, takže se teď nemůže dostat dovnitř. Správce mu ochotně jde pokoj číslo 72 otevřít. Szemeredy si vezme pouze pláštěnku a klobouk a v rychlosti opět mizí pryč.
Když později policie vnikne do Szemeredyho pokoje, naleznou zde hodinky, které byly nedávno ukradeny jistému plukovníkovi Domingo Jerezovi, který rovněž bydlí v hotelu Rome.  
Argentinská policie pořádá na Szemeredyho doslova hon, ovšem bez úspěchu. Až v roce 1877 ho dopadne brazilská policie. Při zatýkání je u něj v kufru objevena ostrá dýka, 18 gramů chloroformu, 14 gramů opia, falešné vousy a knír a několik padělaných šperků. Szemeredy je lodí dopraven zpět do Argentiny. Během plavby se pokusí dvakrát o sebevraždu, ovšem neúspěšně. V docích v Catalinas už na něj čeká dav lidí, kteří jsou zvědaví na návrat slavného brutálního vraha.
Během procesu se Szemeredy háji tím, že v Castagnetově domě vůbec nebyl a že věci, které se našly na místě činu, mu ukradl Castagnet, kterého také obviňoval z vraždy Caroline Metzové. I když žalobce požadoval pro Szemeredyho trest smrti a i když ten byl uznán vinným, nejvyššímu trestu se nakonec vyhne. Szemeredy odchází od soudu s doživotním trestem.
Po Szemeredyho odvolání se další přelíčení koná v roce 1881 v Cabildu. Před budovou soudu se shromáždilo přes 500 zvědavců, kteří touží alespoň koutkem oka zahlédnout Szemeredyho. Obhajoba se snažila soud přesvědčit o tom, že pro usvědčení Szemeredyho neexistuje dostatek důkazů a že opravdovým vrahem je Castagnet. Obhájce odvedl dobrou práci, protože k překvapení všech byl Szemeredy 12. září 1881 osvobozen ve věci vraždy Caroline Metzové. Kupodivu byl odsouzen na dva a půl roku za krádež hodinek, které byly nalezeny v jeho hotelovém pokoji v noc vraždy. Jelikož si ovšem Szemeredy mezitím už ve vězení odseděl 4 roky, byl tento trest považován za vykonaný a Szemeredy byl propuštěn na svobodu.
Szemeredy ještě nějakou dobu zůstává v Argentině, pak se ovšem definitivně vrací do Evropy. 30. března 1882 je zatčen za dezerci z rakousko-uherské armády a umístěn v armádním vězení. V roce 1885 je znovu uznán jako duševně chorý a nejprve umístěn v armádním blázinci a poté ve státním blázinci v Pešti. Odtud je propuštěn do domácího opatrování a jeho stopa se na nějakou dobu ztrácí (až na krátký okamžik v roce 1886, kdy prodává klobásy). Pokouší se prodat svůj životní příběh do jedněch maďarských novin, je ale odmítnut. Kolem srpna 1889 je prý údajně ve Vídni. V březnu 1890 se seznamuje s vdovou Julianne Karloviczovou, se kterou později žije v Budapešti, kde pracuje jako uzenář. Během února 1892 Szemeredy vykrade (nebo se o to alespoň pokusí) několik klenotnictví ve Vídni. Jeho akce se vždy prokazují násilím na jeho obětech. V jednom případě dokonce zabije majitele jednoho klenotnictví. 4. června vyloupí hodinářství, ve kterém zanechá jeho majitelku s roztříštěnou lebkou. 16. září vykrade další klenotnictví potom, co prodavače udeřil tupým předmětem do hlavy a nechal ho ležet v tratolišti krve.
Ale ani štěstí Aloise Szemeredyho není nekonečné. 26. září 1892 je zatčen v Prešpurku (dnešní Bratislava) poté, co ho jeden klenotník identifikuje jako muže, který mu chtěl prodat kradené hodinky a řetízek. Tentokrát se Szemeredy rozhodne, že na soud čekat nebude. Přímo ve své cele si podřízne hrdlo a během několika okamžiků umírá.
Už tehdy se v tisku objevují zprávy, že toho dne zemřel Jack Rozparovač. Co vlastně spojuje Szemeredyho s vraždami whitechapelských prostitutek? Vzhledem k tomu, že Szemeredyho místo pobytu během podzimu 1888 je neznámé, zbývají nám jen domněnky a spekulace. S jednou takovou přicházejí i badatelé Adam Wood a Eduardo Zinna. Ti tvrdí, že Szemeredy je ve skutečnosti Alonzo Maduro, obchodník z Argentiny, který žil v Londýně v době Rozparovačových vražd. Madurův přítel Griffith S. Salway vypověděl, že Maduro žil v hotelu přibližně deset minut od Whitechapelu. Jednou večer se Salway procházel po Old Broad Street, když narazil na Madura. Ten měl na sobě starý klobouk i šaty, šel shrbeně a se skloněnou hlavou. Oba se společně prošli přes Spitalfields a Whitechapel a k Madurovu hotelu dorazili někdy ve 22:30. Hned druhý den psaly noviny o první vraždě ve Whitechapelu. Obětí byla Martha Tabramová. Madura dorazil do práce o dvě hodiny později než obvykle. Když mu pak ukázali v novinách článek o vraždě, Maduro byl silně rozrušený a rozčílený. Později prý měl říct, že všechny prostitutky by měli zabít. Salway dokonce jednou v Madurově kufru našel sadu chirurgických nástrojů. Brzy poté Maduro odjel z Londýna a vraždy náhle ustaly.
Byl tedy Maduro a Szemeredy jedna a tatáž osoba? Problém je, že ani existence tajemného Madury není prokázána. I když tisk (a zejména ten argentinský) neustále porovnával vraždu Caroline Metzové s vraždami Rozparovače, Scotland Yard se touto záležitostí ani nezabýval. Dokud se nepodaří zjistit, kde vlastně Szemeredy byl na podzim 1888, budou teorie o tom, že byl Jackem Rozparovačem, jen snůškou dohadů, spekulací a zpola smyšlených příběhů.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA